Vogan
Ostrov Vogan má plochu 477 km2 a žije zde 9380 obyvatel. Hlavním městem je Svolvaer, který se rozkládá na Austvagey, Gimsey a dalších několika menších ostrůvcích.
Svolvaer
Svolvaer je hlavní město Lofotského souostroví. Je to centrum administrativní jednotky Vagan. Má 4 120 obyvatel, ale v době rybářské sezóny (únor duben) se počet zdvojnásobí.
Od r. 1647 je to obchodní centrum, přístav od r. 1918. Nad městem se tyčí vrchol Svolvaergeita (589 m), která byla zdolána poprvé v roce 1910.
Lze odtud podniknout asi tříhodinový výlet lodí po Trollfjordu, který je velmi úzký (jen 150 m) a obklopený vysokými a strmými štíty.
Kunstnernes je výstavní budova z let 1952-3, kde jsou vystavena umělecká díla čerpající náměty z Lofot. Nejvýznamnější je obraz Bitva v Trollfjordu od Gumara Berga.
Kabelvag
Je to velká vesnice, která byla v minulém st. důležitým rybářským centrem. Ale již během vikingské doby zde bylo důležité obchodní centrum. Má 1950 obyvatel.
Kolem r. 1103 zde král Astein nechal postavit první lofotský kostel. Dnešní kostel je z r. 1898, říká se mu Lofotská katedrála a pojme 1200 lidí. U kostela byl nalezen tzv. trolí kámen s vyrytým normanským křížem, který s sebou patrně přinesl král Astein, když zde šířil křesťanství.
Henningsvaer
Městečko leží na několika drobných ostrůvcích, které byly spojeny mosty s hlavním ostrovem teprve v roce 1983. Proto se mu říká Lofotské Benátky. Je to tradiční rybářská vesnice, která má dnes asi 540 obyvatel. Dřevěné domky jsou vystavěny tak, že lidé mohou přímo z obydlí buď vyjít na ulici, nebo na dřevěné můstky s kotvícími čluny, jež lemují jejich zadní trakty.
Hlavní rybářská sezóna zde probíhá od ledna do dubna, kdy se rybáři z celého severního Norska sjíždějí do Vestfordu. Loví se hlavně tresky, na jejichž zpracování je postavena podstatná část místního průmyslu.
Galerie Karl Erik Harr - sbírka prací od umělců z Nordlandu, mapující období od pol. 19. st. až po současnost. * sbírka fotografií Lofot od známého norského fotografa Wilse.
Hov
Městečko Hov se nachází na severozápadním pobřeží Lofot a nabízí fantastické výhledy na oceán a půlnoční slunce. Hov je jedno z nejstarších osídlených míst na Lofotech.
Vestvagey
Ostrov má plochu 422 km2 a žije zde 10 800 obyvatel. Hlavním městem je Leknes, rozkládá se na celém ostrově Vestvagey, který byl členěn na 4 menší regiony do r. 1963: Borge, Busknes, Holand, Valberg. Je to ostrov důležitý pro zemědělství. Významná je zdejší produkce másla a sýra (firma Vestvagey Meieri). Lofotský sýr je prodáván do všech částí země a národní test potvrdil, že nejlepší ovce pocházejí právě odsud.
Je zde rozvinut školský systém zahrnující jak základní, tak i střední stupeň. Mimo to je zde Lofotské divadlo.
Eggum
Je to vesnička na západním pobřeží s nádhernou pláží. Odsud je nádherně vidět půlnoční slunce. Na konci vsi bývala Borga - z kamene postavená jedna z prvních německých radarových stanic v severní Evropě.
Borg
Stojí zde kostel, který je zde již třetím v pořadí, poslední shořel na padrť v r. 1983. Nynější byl postaven v r. 1987.
Právě zde bylo nalezeno největší vikingské sídlo. Jedná se o největší vikingskou hodovní síň ve Skandinávii. Rozměry jsou 8,5 m šířka, 83 m délka. Vznikla kolem r. 600 n.l. a během 300 let prodělala četné přestavby. V současnosti je síň součástí vikingského muzea Lofot v Borgu, které bylo otevřeno v r. 1995. Vše uvnitř tohoto muzea připomíná vikingské doby.
Leknes
Leknes je správní, administrativní a obchodní centrum regionu Vestvagey. Má 1600 obyvatel.
Flakstad
Flakstad je ostrov o rozloze 180 km2 a žije zde 1640 obyv. Hlavním městem je Ramberg, který zaujímá celý ostrov Flakstad a severní část ostrova Moskenes. Často se diskutuje o původu jména ostrova Flakstad. Může to pocházet od slova „flag„ - (útes), starší název ostrova byl Vargfot, což znamenalo vlčí tlapa.
Nacházejí se zde zbytky osídlení v době kamenné. Nusfjord a Sund byly zmiňovány jako rybářské vesničky od 16. stol. Hlavní vlastníkem půdy byla církev a král, ale během 19. stol byla větší část královské půdy rozprodána rybářům.
Nusfjord
Je to jedna z nejznámějších lofotských rybářských vesniček. Během Roku ochrany evropské architektury v r. 1975 byl Nusfjord vybrán jako 1 ze 3 pilotních projektů pro ochranu původních staveb (50 domů) v Norsku.
Flagstad
Je zde nádherný dřevěný kostel s typickou cibulovitou věží, postaven 1783, opraven 1938, uvnitř v oltáři vzácný obraz od bergenského malíře Godtfred Ezechiel, který je starší než samotný kostel (1765-6)
Ramberg
Žije zde asi 300 obyvatel. Administrativní centrum je umístěné hned za nádhernou pláží ležící u Atlantického oceánu.
Sund
Je to malebná rybářská samota s rybářským muzeem s oddělenou sekcí pro lodní stroje. Je zde kovářská dílna.
Moskenes
Ostrov Moskenes má rozlohu 117 km2 a žije zde 1410 obyvatel. Je zde Hemannsdalstind (1029 m) - nejvyšší hora západních Lofot. Do 50. let 20. stol. se osídlení nacházela spíše na západním pobřeží s výhledem na oceán. Dnes je koncentrované hlavně na východním z důvodu dobré polohy přístavu pro rybářské lodě.
Na ostrově Sakriseya je Dagmařino muzeum hraček a panenek - první muzeum svého druhu v Norsku, otevřené v r. 1992. Jsou zde 2 základní školy.
Hamnoy
Vedou odtud 3 mosty až do Reine. Jsou zde nádherné vyhlídky na hory. Je zde pamětní deska připomínající otevření Lofotské cesty králem Olavem v r. 1963.
Reine
Městečko má 650 obyvatel a je správním centrem Moskenes. Protože je město obklopené nejpůsobivější částí pohoří, bylo vyhledáváno četnými umělci, hlavně Otto Sinding, který pod dojmem zdejší atmosféry namaloval Z Reine na Lofotech (je v NG).
Město je východiskem pro výlety lodí po Kjerkfjordu a také pro horské výlety, při kterých se dá proniknout na neobydlenou vnější část ostrova s písečnými plážemi.
V r. 1941 zde byla provedená vojenská operace norskými a britskými commandos.
Moskenes
Z městečka Moskenes odjíždí trajekt do Bodö, Varey a Rast. Plavbu však ztěžuje Moskenes-straumen - bouřlivý úsek oceánu, proslavený jako bájný vír Maelstrem z Vernova románu 20000 mil pod mořem. Dále jej popsal velice známý biskup Olaus v r. 1530 a posloužil také jako inspirace Edgaru Allanu Poeovi. Obrovské vodní masy proudí rychlostí 6 uzlů z otevřeného oceánu úzkým průlivem hlubokým pouze 40 - 60 metrů a rozlévají se do 900 m hlubokého Vestjordu. Rozdíl v úrovni mořské hladiny mezi východním a západním okrajem Malstremu může dosáhnou až 4 m!
Servagen
Městečko má asi 800 obyvatel. Je to rybářská stanice a centrum výuky. Lze tu rybařit jak v moři, tak v horských jezírkách.
V roce 1906 zde byla otevřená 2. bezdrátová telegrafní stanice na světě. Od roku 1996 je zde otevřená výstava věnovaná historii telekomunikace. V r. 1928 zde byl vzniknul první rádiově-telefonní projekt v severní Evropě. K tomuto účelu byl zdejší kostel v Moskenes přeměněn 12. 2. 1929 na radiovou stanici.
Je to rybářská vesnice, která leží na jižním konci ostrova Moskenesöya a zde končí silnice E10 po Lofotech. Je to jedno z nejmalebnějších míst na Lofotech. Jsou zde typické červené rybářské domy postavené kolem přístavu a v pozadí se tyčí tmavě modré vrcholky hor. Dřevěné rybářské sruby se jmenují rorbu a jsou vybavené vším potřebným. Mnohé stojí na pobřeží a na dřevěných kůlech vzdorují přílivu a odlivu.
Je tady také Norské rybářské muzeum Fiskevaersmuseet. Otevřeno denně 10 - 18, 40 NOK
Vyplouvá odtud loď do jeskyně Refsvika, nacházející se na vnější straně ostrova, kde lze nalézt lidské kresby, jediné nalezené v severním Norsku. Pocházejí z doby 500 BC.
Články: Země půlnočního slunce (z L a Z - monotematické číslo o Norsku), str. 93 - 95.
Lofoty v zimě (L a Z 2/2000), str. 77 - 79
Lofoty - perla za polárním kruhem
Přibývá našich turistů směřujících na svých toulkách Evropou na sever. Láká je rozmanitost a čistota přírody skandinávského subkontinentu, chtějí prožít překročení polárního kruhu, spatřit scenérie fjordů s vodopády nebo putovat přírodou za svitu půlnočního slunce. Ne každý však urazí oněch 3000 km, které střední Evropu dělí od okouzlujících ostrovů, které mohu bez obav nazvat perlou evropského severu. Jistě tušíte, že mám na mysli právě lofotské souostroví.
Typickým fenoménem Lofot jsou hory v podobě ostrých, dosti strmých a pravidelných kuželů, vyrůstajících přímo z moře a dosahujících tu a tam přes 1000 metrů. Pevnina Lofot je rozbrázděna nesčetnými úzkými zálivy - fjordy a průlivy - sumdy. Vrcholky hor a severní svahy jsou i v letních měsících zdobeny jazyky sněhu. Z barev je typická zelená v nižších polohách a nafialovělá v polohách vyšších, pocházející od jednoho druhu mechu, kterému se na Lofotech dobře daří. Nechybějí borůvky a množství klikev a stáda ovcí. Nelze si představit Lofoty bez ptactva, zejména racků, kormoránů, kachen a ostrov Vaeroy bez mnohasettisícové kolonie papuchalků ploskozobých, kterého má i ve znaku. A naposledy snad to nejdůležitější - ryby. Vždyť právě rybolov a zpracování ryb jsou po staletí hlavním zdrojem obživy místních obyvatel.
Sevřená údolí lákají k vycházkám k centrálnímu hřebeni nebo výstupu na některý z lofotských kopců - výsledek rozhodně stojí za námahu. Před námi se pak za hezkého počasí do nekonečna táhnou řady špičatých vrcholů, na východě za Vestfjordem se rýsují norské pevniny a na západě se prostírají vody severního Atlantiku. Dole v zálivech se krčí barevné rybářské osady a kolem pobřeží se vine tenká bílá stužka - silnice E10, směřujícíc souostrovím od poslední obce na jihu s podivnýcm názvem A k severu přes ostrovy Vesteralen a dosahující známého města Narviku asi po 400 km. Čeho je na Lofotech málo, to jsou stromy. Zbytky lesů tvoří spíše ojediněle stojící jeřáby, vrby a břízky. Rozsáhlejší lesní porosty byly údajně vykáceny již za dob Vikingů, kteří stromů v nadměrném množství použíévali ke stavbě svých lodí.